MotoChina - Diskuzní fórum

Koukal jste včera někdo na Černé ovce? na reportáž o čtyřkolkách, jak to teda je s tou jízdou po lesní cestě (né v lese mezi stromy) občas se svezu po cestě pokud tam není zákaz ale včera nějaký právník tvrdil že v lese je total zákaz a nepomůže tvrzení o nějaké účelové komunikaci. A kontrolovat nás kromě policie může i lesní stráž. Vyzná se v tom někdo nebo nás zase jenom oblbujou média

Jedná se o rozpor dvou zákonů - lesní zákon vs zákon o provozu na pozem. komunikacích. Jde jen o to, kterému zákonu kdo přikládá větší váhu. Lesní zákon to fakt absolutně zakazuje,kdežto podle silničního jeto normální účelová komunikace které je veřejně dostupná pokud tam není zákaz nebo závora. Tak si vyber, čemu věřit. Ale slyšel jsem tvrzení, že pokud je rozpor ve dvou zákonech, platí novější právní norma a tou je zákon silniční. Je to ale už opravdu balancování na hraně a kdyby došlo na soud, těžko říct jak to dopadne. Na druhou stranu kdyby už na ten soud došlo, bylo by to jedině dobře. Aspoň bysme věděli, na čem jsme, protože rozsudek by se dal považovat za jakýsi precedent.

Účelové komunikace a jejich právní ochrana
Vyšlo v čísle 35/2006
Jedním z klíčových problémů v oblasti silničního hospodářství je v současnosti bezesporu problematika obecného užívání veřejně přístupných účelových komunikací, respektive jejich nepovolené uzavírání či umísťování pevných překážek na ně. I z veřejných sdělovacích prostředků se často dozvídáme tu o uzavření polní cesty, tu o zamezení přístupu k chatové oblasti, tu o sporu několika vlastníků účelové komunikace o rozsah a způsob jejího užívání, aby výsledkem právě uvedeného byl někdy až tristní stav, který je právem uživateli účelových komunikací naříkán (1). Bohužel, o daném tématu je vesměs pojednáváno bez znalosti právní podstaty věci a všech souvisejících skutečností, “recepty”, jak daný problém řešit, většinou nemají pražádnou oporu v platné legislativě či spíše než aby věc řešily, tak ji komplikují, někdy i na dlouhá léta. Problémy spojené s nepovoleným omezováním obecného užívání účelových komunikací zdá se narůstají nebo se o nich v současné době možná jen více hovoří. Buď jak buď, pokud neoprávněné uzavírání veřejně přístupných účelových komunikací či neoprávněné umísťování pevných překážek na ně nebude řešeno existujícími právními prostředky anebo – ještě lépe – nedojde ke změnám v právní úpravě, nelze zřejmě v dané věci čekat výrazný obrat k lepšímu. NON LIQUET (“není jasné”), říkali ve starověku římští soudci, zdržující se hlasování v nějaké věci, která nebyla jasná. V případě účelových komunikací o non liquet nelze hovořit, věc jasná – alespoň jak vyplyne z následujícího výkladu – vcelku je.

Definice účelových komunikací

Co to vlastně je ona “účelová komunikace”? Definici podává zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “zákon”). Účelová komunikace je v prvé řadě jednou ze čtyř kategorií pozemních komunikací, které zákon v § 2 odst. 1 vymezuje (2). Pohledem právní teorie jde o svým způsobem zvláštní druh pozemní komunikace; jestliže u dálnic, silnic a místních komunikací není sporu o jejich veřejnoprávní povaze, soubor práv a povinností k účelové komunikaci se téměř cele vztahuje k soukromoprávní oblasti, což někdy může být svým způsobem komplikovaný stav činící v praxi větší či menší obtíže, neboť účelové komunikaci vzhledem k její soukromoprávní povaze zákon neposkytuje takovou právní ochranu, jakou mají ostatní kategorie pozemních komunikací (3). Zákon je k účelové komunikaci poměrně stručný, jak již bylo uvedeno, právní vztahy k ní jsou až na výjimky obecně upraveny právem soukromým (především občanským zákoníkem: institut vlastnictví, institut věci a dispozice s ní apod.). Záměrem zákonodárce bylo tuto oblast záměrně ponechat v soukromoprávní oblasti, neboť účelová komunikace není tzv. veřejným statkem (kde vlastník je veřejnoprávní korporací), soukromoprávní vztahy ke komunikaci jsou ovšem výrazně omezeny institutem veřejného užívání účelové komunikace a s tím spojený veřejný zájem na nezasahování či neomezování tohoto veřejného práva. Jedinou celistvější pasáž zákona věnující se právnímu statusu účelové komunikace lze nalézt v § 7, kde se mj. podává definice účelové komunikace. Ta se zdá být zřejmá a bezproblémová. Účelová komunikace je pozemní komunikace (4), která:

slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí;

slouží ke spojení těchto nemovitostí (ad a) s ostatními pozemními komunikacemi;

slouží k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků.

ad a) Typickým příkladem je polní cesta, vedoucí kupříkladu od areálu zemědělské farmy k poli, které patří farmě a jež zaměstnanci farmy obhospodařují. Zde účelová komunikace slouží vlastníku nemovitostí k jejich spojení (pole x areál farmy), což je přirozeně potřebou vlastníka. Pokud je takováto účelová komunikace veřejně přístupná, což bývá pravidlem, potom ji – možná paradoxně – může užívat kdokoli, byť účel komunikace je a priori pro potřeby vlastníka.

ad b) Námi uváděná zemědělská farma je napojena účelovou komunikací kupříkladu na místní komunikaci v obci. Aby bylo možno nemovitost užívat, je pochopitelně nutné (u staveb dokonce vždy), aby byly napojeny na ostatní pozemní komunikace. Zákon zde počítá s tím, že onou “spojkou” je účelová komunikace, toto však nemusí být pravidlem, v konkrétních případech se nemusí jednat o účelovou komunikaci, ale o sjezd (nájezd) z nemovitosti na pozemní komunikaci, který není účelovou komunikací (§ 10 odst. 1 zákona). Účelovou komunikací může být na ostatní pozemní komunikace napojena také kupříkladu čerpací stanice, výrobní areál, lom apod.

ad c) Dopravní cesta sloužící k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků je dalším typickým druhem účelové komunikace. Vesměs půjde o polní a lesní cesty, které nemají charakter stavby, komunikace vznikly například vyježděním cesty na poli. I tyto účelové komunikace jsou veřejně přístupné, byť jejich funkcí je především možnost obhospodařovat zemědělské a lesní pozemky. Vlastníkem je majitel (majitelé) pole (lesa), v našich podmínkách jde téměř vždy o více vlastníků, dosti často jsou vlastníky i veřejné instituce (Pozemkový fond, Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových). V praxi občas bývá problém s právní kvalifikací lesních cest. Spor je o to, zda lesní cesty jsou či nejsou účelovými komunikacemi. Podle § 3 odst. 1 písm. b) zákona č. 289/1995 Sb., o lesích (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů, jsou totiž pozemky určenými k plnění funkcí lesa mimo jiné zpevněné lesní cesty. Neměly by tedy být považovány za účelové komunikace, čímž by se na ně mj. nevztahovalo obecné užívání účelových komunikací dle § 19 zákona, zastává názor část teoretiků. Tento názor ovšem odmítl Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 33 Odo 449/2005 ze dne 22. února 2006. Soud v rozsudku judikuje, že zákon se podle předmětu úpravy, jak je vymezen v § 1, vztahuje na veškeré pozemní komunikace, které naplňují znaky uvedené v dalších ustanoveních zákona, a neobsahuje žádné ustanovení, které by z této úpravy některé komunikace vylučovalo. Lesní zákon pak vůbec neupravuje problematiku provozu na komunikacích, které se nacházejí na lesních pozemcích. Je tedy zřejmé, že oba tyto předpisy obstojí vedle sebe. To ostatně potvrzuje jak znění § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, který výslovně řadí mezi účelové komunikace komunikaci sloužící k obhospodařování lesních pozemků, tak i znění § 3 odst. 1 písm. b) lesního zákona, podle něhož mohou být mezi pozemky určené k plnění funkcí lesa zařazeny i zpevněné lesní cesty. Pokud tedy zpevněná lesní cesta na pozemku určeném k plnění funkcí lesa vykazuje současně znaky účelové komunikace podle § 7 odst. 1 zákona, podléhá stejně jako ostatní účelové komunikace režimu tohoto zákona, včetně § 19 odst. 1 upravujícího tzv. obecné užívání pozemních komunikací, odůvodňuje Nejvyšší soud, proč lesní cesty považuje za účelové komunikace.

Obecně lze shrnout, že účelové komunikace jsou polní a lesní cesty, příjezdové komunikace k výrobním areálům, lomům, sportovištím, čerpacím stanicím, ale i například komunikace uvnitř výrobních areálů, lomů, tovární dvory, autobusová nádraží, komunikace ve vojenských újezdech apod. Účelová komunikace nemusí být zpevněná, nemusí jít ani o stavbu ve smyslu stavebního zákona (stavba realizovaná na základě určitého technologického postupu a povolená stavebním povolením či ohlášená stavebnímu úřadu). Na rozdíl od ostatních kategorií pozemních komunikacích se komunikace do účelových komunikací nezařazuje správním rozhodnutím silničního správního úřadu. Dokonce je i nerozhodné, jak je účelová komunikace, respektive pozemek, na němž se komunikace nachází, či pozemek, který je účelovou komunikací, evidován v katastru nemovitostí, zákon v tomto smyslu nestanoví jedinou podmínku. I kdyby předmětný pozemek nebyl druhově evidován jako ostatní plocha se způsobem využití ostatní komunikace (jak se pozemky - účelové a místní komunikace v katastru většinou evidují) a přesto komunikace bude splňovat znaky uvedené v zákoně, půjde vždy bez dalšího o účelovou komunikaci.

Veřejně přístupné a neveřejně přístupné účelové komunikace

Účelové komunikace jsou veřejně přístupné, vyjma případu uvedenému v § 7 odst. 2 zákona (účelové komunikace v uzavřených areálech) a vyjma případu, kdy příslušný silniční správní úřad na návrh vlastníka a po projednání s Policií České republiky upraví nebo omezí veřejný přístup na účelovou komunikaci. V případě, že jde o veřejně přístupnou účelovou komunikaci, nelze ji svévolně uzavřít či omezit veřejný přístup na ni, a to ani za situace, kdy toto činí vlastník komunikace v rámci realizace výkonu svých vlastnických práv. Vlastnické právo k veřejně přístupným účelovým komunikacím je omezeno veřejným právem komunikaci užívat v rámci institutu obecného užívání, které je upraveno v § 19 zákona. Upravit nebo omezit veřejný přístup na účelovou komunikaci je možno, jak bylo výše uvedeno, pouze po předchozím rozhodnutí příslušného silničního správního úřadu. Toto je stěžejní skutečnost a je zapotřebí vždy takto argumentovat, pokud dojde k svévolnému uzavření účelové komunikace jejím vlastníkem. Jakkoli může být komunikace ve vlastnictví určité fyzické či právnické osoby, dispozice s komunikací je omezena veřejnoprávní institutem obecného užívání, která má v daném případě přednost před soukromoprávní dispozicí s věcí (s účelovou komunikací).

Neveřejně přístupné účelové komunikace se nacházejí v uzavřeném prostoru či objektu (výrobní závod, lom, zemědělská farma, sportoviště apod.) a slouží k potřebě vlastníka prostoru či objektu. Tato osoba rozhoduje o rozsahu a způsobu veřejného přístupu na účelovou komunikaci (vlastník sportoviště např. rozhodne, že otevře vstupní bránu a umožní vjezd do areálu pouze osobním vozidlům, a to jen od pondělí do soboty, od 8 do 19 hodin). Uzavřenost areálu musí být zřejmá (např. oplocení, zeď), v opačném případě nelze o neveřejné účelové komunikaci v uzavřeném areálu uvažovat. V pochybnostech, zda se z hlediska pozemní komunikace jedná o uzavřený areál nebo objekt, rozhoduje příslušný silniční správní úřad. Toto rozhodování může přicházet do úvahy například za situace, kdy areál bude celý oplocen, ovšem vstupní brána bude trvale otevřená. Vždy půjde o poměrně složitou správní úvahu, zahrnující celou škálu rozhodných skutečností ve vztahu k charakteru areálu, účelu jeho užívání, historii užívání apod. Půjde o návrhové správní řízení, silniční správní úřad rozhodnutím určí, že z hlediska pozemní komunikace jde či nejde o uzavřený prostor nebo objekt.

Užívání účelových komunikací

Veřejně přístupné účelové komunikace je možno obecně užívat. Zákon obecným užíváním rozumí možnost v mezích zvláštních předpisů upravujících provoz na pozemních komunikacích (5) a za podmínek stanovených zákonem užívat účelovou komunikaci bezplatně obecným způsobem a k účelům, ke kterým je určena. Uživatel má za povinnost přizpůsobit se stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu účelové komunikace. Nikdo nesmí bez příslušného povolení omezit nebo zamezit obecnému užívání veřejně přístupné účelové komunikace. Vlastník veřejně přístupné účelové komunikace, chtějící veřejný přístup na ni upravit či omezit, má v podstatě jedinou možnost: požádat o uvedené opatření příslušný silniční správní úřad (obecní úřad obce, na jejímž území se účelová komunikace nachází). To ovšem nikoli bezdůvodně, zákon zná pouze jedinou možnost: situaci, kdy je to nezbytně nutné k ochraně oprávněných zájmů tohoto vlastníka. Tak tomu bude například za situace, kdy těžká nákladní doprava účelovou komunikaci poškozuje. Omezení nebo úprava veřejného přístupu na účelovou komunikaci je příslušným silničním správním úřadem provedena formou správního rozhodnutí. Správní řízení se zahajuje podáním již zmiňované žádosti vlastníka účelové komunikace o omezení či úpravě veřejného přístupu na ni (pokud bude vlastníků více, musí žádost podat všichni). V řízení se věc projedná s příslušným orgánem Policie a rozhodnutím se buď omezení či úprava povolí či nikoli. Omezení či úprava veřejného přístupu na účelovou komunikaci může být povolena kupříkladu formou dopravního značení, závorou a podobně, vždy bude záležet na tom, za jakým účelem se mají oprávněné zájmy vlastníka účelové komunikace ochraňovat. V případě, že bude rozhodnuto o omezení/úpravě formou dopravního značení, toto si stanoví (na základě citovaného rozhodnutí) přímo vlastník účelové komunikace po předchozím souhlasu příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností a předchozím stanovisku příslušného orgánu policie (6). Pokud tedy silniční správní úřad dospěje v řízení k závěru, že veřejný přístup na účelovou komunikaci omezí dopravním značením, je vhodné v řízení jako dotčený orgán vyzvat k souhlasu příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností a vyžádá si písemné stanovisko příslušného orgánu policie.

Správní delikty ve vztahu k účelovým komunikacím

Typickým správním deliktem ve vztahu k veřejně přístupným účelovým komunikacím je jejich nepovolené uzavření či umísťování pevných překážek na ně (kupříkladu umístění hromady písku, sutě, kamení, betonové nebo železné zábrany apod.). Mnohokrát v tomto příspěvku zaznělo, že bez existence příslušného správního rozhodnutí jde o nepovolenou činnost, která musí být silničním správním úřadem postižena a zároveň musejí být učiněna opatření k nápravě protiprávního stavu.

Pokud se protiprávního jednání dopustí fyzická osoba, je toto přestupkem dle § 23 odst. 1 písm. l) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, (neoprávněně uzavře veřejně přístupnou účelovou komunikaci) nebo přestupkem dle § 23 odst. 1 písm. o) téhož zákona (neoprávněně umístí pevnou překážku na veřejně přístupnou účelovou komunikaci). Za oba přestupky lze uložit pokutu až do výše 10 tis. Kč.

V případě neoprávněného umístění pevných překážek na veřejně přístupnou účelovou komunikaci a následného výkonu státního dozoru nad komunikací, může osoba výkon dozoru provádějící písemnou výzvou uložit ve stanovené lhůtě odstranění překážek. Pokud tato lhůta nebude ve stanovené lhůtě splněna, je toto přestupkem dle § 23 odst. 1 písm. p) zákona č. 200/1990 Sb. s možností uložit pokutu opětovně až do výše 10 tis. Kč.

Jestliže na veřejně přístupnou účelovou komunikaci neoprávněně umístí pevné překážky právnická osoba či tato ji neoprávněně uzavře, je toto správním deliktem dle § 42 odst. 1 písm. f), respektive odst. 3 písm c) zákona o pozemních komunikacích, kdy pokuta za správní delikt uložená může být v prvním případě až do výše 200 tis. Kč, ve druhém případě až do výše 500 tis. Kč.

Novelou zákona vyhlášenou pod číslem 80/2006 Sb. účinnou od 1. 1. 2007 se výčet správních deliktů (tj. i přestupků) sjednocuje pouze do zákona o pozemních komunikacích (7). Významným způsobem se zvyšuje pokuta, kterou lze za uvedené přestupky uložit fyzické osobě, a to až do výše 500 tis. Kč (neoprávněné uzavření veřejně přístupné účelové komunikace) či až do výše 300 tis. Kč (neoprávněně umístěné pevné překážky na veřejně přístupné účelové komunikaci). U právnických osob mohou být pokuty za správní delikty stejné skutkové podstaty uloženy taktéž až do stejné výše. Nárůst maximální zákonné hranice pokut je skutečně značný, na druhou stranu, pokuty by měly být pádným důvodem a motivací k tomu, aby k neoprávněnému uzavírání veřejně přístupných účelových komunikací či k umísťování pevných překážek na ně nedocházelo.

Přirozeně, že uložení pokuty za neoprávněně uzavřenou veřejně přístupnou účelovou komunikaci či za neoprávněné umístění pevných překážek na ni je sice svým způsobem efektivní a účinné řešení (především jím bude od 1. 1. 2007), ve výsledku ovšem nemusí nutně znamenat, že na základě uložené pokuty dotčená osoba dobrovolně pevné překážky či uzavírku odstraní. V těchto případech silniční správní úřad postupuje dle § 29 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích, kdy správním rozhodnutím nařídí v určené lhůtě odstranit pevné překážky z veřejně přístupné účelové komunikace. Po marném uplynutí lhůty je možno po předchozí exekuční výzvě nařídit exekuci formou provedením náhradního výkonu dle § 119 správního řádu.

Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 35/2006.

Poznámky:

Ony nářky jsou často velmi zásadní, uživatelům účelových komunikací je mnohdy např. zabraňován příjezd k jejich chatám, chalupám, usedlostem apod., kdy odnepaměti byla přístupová cesta k těmto objektům vždy bez problémů veřejně přístupná.

Zákon uvádí tyto kategorie pozemních komunikací: dálnice, silnice, místní komunikace a účelové komunikace.

To se týká zejména správních deliktů (§ 42 zákona) a přestupků (§ 23 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů), jejichž skutkové podstaty se až na výjimky netýkají protiprávních jednání ve vztahu k účelovým komunikacím. Na účelové komunikace taktéž nelze aplikovat stěžejní institut ochrany pozemních komunikací – zvláštní užívání (§ 25 zákona).

Pozemní komunikace je v obecné definici (§ 2 odst. 1 zákona) dopravní cesta určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci, včetně pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a jeho bezpečnosti.

Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů.

Viz § 77 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb.

Toto řešení bylo zvoleno s ohledem na novou konstrukci institutu správního trestání, kdy jedna z “novinek” spočívá právě v tom, kdy výčet skutkových podstat správních deliktů (včetně přestupků) obsahují přímo speciální zákony, nikoli (obecný) přestupkový zákon. O tom, že však tato teze není důsledně aplikována, svědčí kupříkladu nedávná novelizace zákona o provozu na pozemních komunikacích, která do textu zákona nevtělila výčet jednotlivých přestupků, ale ponechala je (ve značně pozměněné podobě) v přestupkovém zákonu.